Josef Antonín S e h l i n g
J. A. Sehling (též Seeling, Seling, Sölling) se narodil 7. ledna 1710 v Toužimi. Pocházel z váženého toužimského měšťanského rodu Sehlingů jehož příslušníci byli pravidelně v průběhu 17. až 18. stol. dosazováni do toužimské městské rady. Josef Antonín se s hudbou, stejně jako jeho mladší bratr František, začal seznamovat již v toužimské škole, kde se projevilo jeho hudební nadání, které pak dále rozvíjel na studiích kompozice v Praze a Vídni. Po ukončení studií se usadil v Praze, kde působil na kůrech zdejších kostelů. Mimo jiné byl pověřen vedením chórů při barnabitském kostele sv. Benedikta, při kostele sv. Františka Serafínského řádu křižovníků s červenou hvězdou a kostele P. Marie pod řetězem u maltézských rytířů na Malé Straně. Brzy se stává známým a úspěšným hudebníkem i skladatelem. Před rokem 1737 jej do svých služeb přijímá hrabě Václav Morzín jako dvorního „musikusa“ a skladatele. Od roku 1737 neúspěšně usiloval o prestižní místo kapelníka kůru metropolitního chrámu sv. Víta v Praze, ale získal zde pouze místo druhého houslisty. Zde pak působil 19 let, asistoval a během jeho nemoci také zastupoval kapelníka Jana Fr. Nováka, předchůdce Fr. X. Brixiho. Během svého působení zde Sehling vytvořil velmi cennou a rozsáhlou sbírku hudebnin. 15. února 1746 se v malostranském kostele sv. Mikuláše oženil s Josefou Forstovou. J. A. Sehling se řadí svým barokně-klasicistním dílem, zejména v oblasti chrámové hudby, k nejvýznamnějším předchůdcům Fr. X. Brixiho. Byl ovlivněn tvorbou slavného mistra Christopha Willibalda z Glucku (1714-1787). Sehling se věnoval i pedagogické činnosti a k jeho žákům patřili např. sopranisté J. Ch. Preisler z Blottendorfu a P. L. Oehlschlagel. V jeho duchovní hudbě nacházíme modlitby, mše, rekviem, moteta, litanie, pastorely a tehdy velmi oblíbená pašijová oratoria. Právě oratorium Filius prodigus (Ztracený syn), předvedené poprvé v roce 1739, zaznamenalo obrovský úspěch. K jeho dalším známým dílům patří také pastorela Pastoralis Beati misericordes, mše Bonae spei, Bella premunt hostilia, Da robur fer auxilium, Et peccatum meum, Exaudivit Dominus, Immaculatea B. V. Conceptionis, In te Domine speravi, Laetamini in Domino aj. Zajímavostí je, že v některých svých dílech užil v textech českého i německého jazyka. Stranou jeho skladatelského zájmu nezůstala ani hudba světská, která byla ovlivněna zejména italskou operou, jak to dokládá např. opera Judita, uvedená poprvé roku 1743 při příležitosti korunovace císařovny Marie Terezie za českou královnu, nebo opera Konstantinus z roku 1751. Zájem o italskou operu se projevil i v jeho jedinečných dílech duchovní hudby, kde často využíval přetextovaných operních árií. Originály jeho děl byly uloženy v archivech v Mělníku, Nymburku, Roudnici nad Labem a dále v archivech svatovítské kapituly, Alžbětinského a Strahovského kláštera v Praze. J. A. Sehling zemřel 17. září 1756 v Praze.
Více o díle J. A. Sehlinga najdete např. v článku Mgr. Milady Jonášové Italská opera 18. století v Praze - Za Locatelliho z opery na kostelní kůr aneb Pražská kontrafakta.
Projekt Sehlingova Toužim - 300. výročí narození J. A. Sehlinga
Skladby J. A. Sehlinga mají ve svém repertoáru např. Pražský katedrální sbor, soubor Musica per tibia nebo Collegium Marianum. Posledně jmenovaný nahrál a u Supraphonu v roce 2014 vydal CD Sehling: Vánoce v pražské katedrále. Hudba Prahy 18. století. Soubor Musica per tibia nahrála Sehlingovu pastorelu, která vyšla v roce 2004 u Indies MG na CD Aj, radost velikou zvěstuji vám - České a moravské pastorely. Jinou pastorelu nahrál v roce 1968 Symfonický orchestr hl.m. Prahy (FOK) se sólisty a byla vydána Supraphonem v roce 1969 na desce Staropražské Vánoce.
Ukázky z hudby J. A. Sehlinga najdete ZDE.
Reportáž o Sehlingovi z úterý 30.12.2014 na ČT art najdete ZDE.
→ Zpět
